Úplně obyčejný čtvrtek 2. prosince.

Vstávám, jako obvykle, ve 4.30 a tou dobou se potkávám s Ajankou. Jana píše nadpis přání hezkého dne a my se postupně přidáváme. Jsme tady a víme o sobě 

Svižná procházka s mými fenkami- Neklouže to a tak to bude spíše indiánský běh a protože denní program je rozevlátý, čeká nás tříkilometrový okruh. hodinky ukazují tempo 5,3 km v hodině a trasu stíháme za 20 minut. Holky si čtou psí noviny...

6.30 odjíždím do práce a kroky přibývají. Dnes musím v práci doběhnout do cíle - uvařeno, uklizeno do 13 hodin. Jdu na posilovací dávku - v této chvíli se ale moc silná necítím  a před tím musím vyvenčit psí holky. Takže další dva kiláčky ve svižném tempu. Jak jinak. 

Ve 14 hodin opouštím ordinaci, oočkovaná. A zvoní telefon. Na pravidelné prohlídce u závodní lékařky jsem měla být v 16 hodin ale kolegyně mi volá, jestli bych nemohla o hodinu dříve. A tak opět nasazuju svižné tempo, tentokrát k autíčku a svižně, leč v mezích dopravních předpisů se přesouvám k poliklinice ale vím, že tam nezaoparkuju a tak parkuju u školky a indiánským během se přesouvám k lékařce. No nazdar. To jí mebude stačit tonometr. Ale ten kupodivu stačí a hodnoty jsou v normě, Následuje prohládka a paní doktorka prohlíží mně a pak moje datum narození a udiveně říká: vy sportujete ??!! Přiznávám to. Se srdcem je hůř. šelestí a šelestí a tak ho krotím dechovým cvišením. Ale fyzičku a životosprávu mi paní doktorka chválí. A chválí i přístup k očkování.

Cválám k zaparkovanému autíčku a oslovila mne maminka jednoho z mých strávníků. Řekla "Děkuju vám" můj synek mi už několikrát řekl, že se nejlépe nají - ve školce. A když nechce večeřet, dozvím se, že si třikrát přidal. Naučil se jíst ryby, zeleninu, luštěniny, pít bylinkový a ovocný čaj, jíst chléb a celozrnné pečivo a ty návyky si ponese do života. Ráda to zítra řeknu svým kolegyním.

Cestou domů vyzvedávám jeden z posledních vánočních dárků. Drobnosti, které vypovídají spíš o snaze potěšit než oslnit. Jsou to dárky pro přátele které mám v dojezdové vzdálenosti. Škoda, že mnohým z vás můžu jenom napsat. 

Vyřizuju na poště vratku poškozeného zboží a s tím chlapcem, co sedí za přepážkou se k sobě chováme příjemně.. A stejně příjemně se k sobě chováme i s prodavačkou v květinářství. Lidé kolem mně. Jsou milí. Jsme milí jeden na druhého. Jdu zaplatit účty SVJ. Hanka je sousedka, kamarádka, myšlenka i ruka podaná jedna druhé.

Doma vítačka s pejsky, dodělávám večeři a večer trávím s klukem 70+ Venčím psy a sedám ještě tak  na hoďku k počítači. Vyřídit poštu a dopsat tento blog. A být s vámi

Co na tom, že ráno překonávám bolest abych rozhýbala kostru, uvedla kosti do pracovní polohy abych mohla na první ranní kilometry. Co na tom, že v práci se občas objeví ponorka, kterou COVID hodně rozvinul.Co na tom, že musím být ve střehu za volantem protože do pitomce na silnici nemůžeš narazit. Co na tom, že chlopně šelestí jinak než by měly, že jsem večer unavená a s tím svým klukem 70+ občas usneme u televize. Umíme spolu pracovat, mlčet, smát se i uvolnit se a zavřít oči s pocitem bezpečí vedle toho druhého Co na tom, že jsou chvíle, kdy bych raději šla na druhý břeh. Zatím jsem tu myšlenku vždycky odehnala. A korálky dnešního dne mui dávají za pravdu

Hodinky ukazují 22.45, 21 377 kroků, 76 minut aktivní chůze  a 920 kcal. a tento blog ukazuje jeden úplně všední den. A když se nad ním znovu zamyslím, ty růžové korálky převažují nad těmi šedými. Ale růžová a šedá je moje oblíbená kombinace a šedá se hodí ke všem barvám a podtrhujr jejich krásu. Udělejme si občas podobnou bilanci. Krásný večer